To řemeslo
Šest klasických velkých iluzí
Levitance, pila, zmizení, substituční truhla, útěk a spiritistický kabinet: odkud pocházejí standardní kusy velké iluzivní show.
Vyberte si večer své show ↗Rychlá odpověď
Většina velkých iluzivních show čerpá z hrstky klasik: levitující osoba, přeřezávání, zmizení a zjevení, substituční truhla, útěk a kabinet. Každý z nich má doloženou historii sahající do 19. nebo raného 20. století.
Společný repertoár efektů
Kouzelníci se přou o to, jak efekty kategorizovat, ale širší rodiny jsou známé: nechat něco zmizet nebo se objevit, proměnit jednu věc v jinou, zničit a obnovit, přesunout něco z jednoho místa na druhé, uniknout, vzdorovat gravitaci a nechat pevné projít pevným. Velká iluzivní show tyto rodiny bere a staví je dost velké pro divadlo. Šest klasik níže jsou ty, které si lidé nejčastěji představí, a znalost jejich původu dělá moderní show zábavnější na sledování. Žádný seznam nemůže říci, které z nich konkrétní produkce v daný večer používá; to patří show.
Levitance
Při levitační iluzi se zdá, že osoba nebo předmět se vznáší. Asrah levitace, při níž asistentka pod látkou stoupá, visí a poté zmizí, když se látka stáhne, je připisována Servaisi Le Royovi, který ji poprvé předvedl se svou ženou v roce 1902. Plovoucí princezna Harryho Kellara přišla s efektem, který se kopíruje dodnes: prostrčil obruč tam a zpět podél jejího těla, aby ukázal, že nevisí na ničem. Maskelyne a Cooke v londýnském Egyptian Hall řadili levitaci mezi své nejznámější iluze.
Pila
Iluze s přeřezáváním mají spornou ranou historii, ale moderní příběh začíná v Londýně. Sawing Through A Woman P. T. Selbita byla veřejně předvedena 17. ledna 1921 v Finsbury Park Empire, přičemž jeho asistentka byla zamčená mimo dohled v bedně a diváci drželi lana k ní přivázaná. Později toho roku Horace Goldin, působící ve Spojených státech, představil verzi, která vypadá povědomě dodnes – s hlavou, rukama a nohama asistentky mimo bednu. V roce 1965 Robert Harbin vynalezl Zig Zag Girl, která rozděluje asistentku na třetiny.
Zmizení a objevení
Mizení a objevování jsou nejjednodušší efekty k popisu a mezi nejtěžšími k dobrému provedení ve velkém měřítku. Na jevišti mají podobu prázdných skříní, v nichž se náhle objeví lidé, látek stažených z míst, kde někdo stál, a asistentů, kteří se objeví na místech, kam nemohli dorazit. Efekt funguje i obráceně jako produkce, kdy celá skupina vyrazí z bedny, která byla před okamžikem prázdná. Moderní umělci nechali zmizet objekty velikosti Sochy svobody i raketoplánu.
Záměnný kufr
Metamorphosis, kterou kouzelníci zkracují na sub trunk, je jevištní iluze, při níž si kouzelník a asistentka vymění místa. Asistentka je zamčena v kufru, často po spoutání; kouzelník stojí na něm a zvedne závěs; když spadne, asistentka je na kufru a kouzelník je uvnitř, spoután stejným způsobem. Vynalezl ji John Nevil Maskelyne, proslavil ji Harry Houdini se svou ženou Bess a pozdější umělci ji inscenovali pod vodou nebo vysoko nad jevištěm.
Únik a skříň
Únik ze spoutání začal jako skrytá dovednost. V 60. letech 19. století se Davenport Brothers osvobodili z lanových pout uvnitř skříně a výsledky prezentovali jako duchovní jevy; iluzionisté včetně Johna Nevila Maskelyna odhalili metodu a znovu ji vytvořili jako dovednost. Trvalo dalších třicet let, než byl únik předváděn otevřeně jako samostatné číslo, a Harry Houdini udělal nejvíce pro to, aby se z eskapologie stala zábava – s pouty, svěracími kazajkami, poštovními pytli a jeho Chinese Water Torture Cell.
Často kladené otázky
Kdo vynalezl záměnný kufr?
John Nevil Maskelyne, ačkoli jej proslavil Harry Houdini.
Kdy bylo poprvé veřejně předvedeno přeřezání ženy vejpůl?
P. T. Selbit představil svou verzi veřejnosti v Finsbury Park Empire v Londýně 17. ledna 1921.
Zdroje